Práva zvířat?

čtvrtek 21. červen 2012 10:30

Je velmi paradoxní, že ochránci práv zvířat často volí taková kritéria morálního statusu, která jsou exkluzivní: na jedné straně sice množinu "osob" (ve smyslu: bytostí majících práva) rozšiřují, na straně druhé ji na množině lidských bytostí zužují. Chrání zvířata za cenu teorií, které embryím, plodům a dokonce i novorozencům práva upírají. Není ta cena příliš vysoká? 

Musíme chránit larvy vzácných motýlů, protože se z nich vyvine vzácný motýl, lidská embrya - z nichž se vyvine plnohodnotná lidská bytost - chránit nesmíme (leda snad z důvodu ryze utilitárních). Bojujeme proti pokusům na zvířatech, ale embryodestruktivní výzkum vítáme jako vítaný zdroj vědeckého poznání a možných medicínských aplikací.



Je to nutné? Skutečně stojí alternativa tak, jak ji mnozí podávají, tj. pokud přiznáme zvláštní ochranu všem příslušníkům lidského druhu ve všech fázích vývoje, potom nutně ipso facto vylučujeme z ochrany jiné než lidské tvory?



Myslím si, že alternativa je falešná, je to hloupost. Copak nám něco teoreticky brání v přijetí multikriteriárního pojetí morálního statusu? Proč by člověk nemohl být obdařen nejvyšší mírou mravního statusu a ostatní tvorové mírou menší? Koneckonců, odstupňovaný mravní status na základě nějakých (podle mne arbitrárních) schopností uznává i takový Singer.



Konzistentnější se mi zdá přístup, který lidské bytosti chápe jako nositele mravního statusu v nejvyšší, paradigmatické míře (člověk je mravní agent, může cítit bolest...), zatímco ostatním bytostem v míře jim odpovídají. 

Člověk má svá práva právě proto, že je a může být mravním agentem (schopnost zakoušet bolest a slast je vedlejší, nicméně též se s ní počítá). Zvířata mají svá práva proto, že jsou to vnímající tvorové, kteří mohou cítit základní emoce, zažívat strach, cítit bolest.



Obecně by člověk měl (zvláště křesťan) cítit hlubokou úctu k celé realitě, nejen k lidem, ale i zvířatům, květinám, svému životnímu prostředí. Nejsme tvůrci přírody, nevytvořili jsme ani tu nejjednodušší baktérii a nijak ji nevlastníme. Jsme součástí přírody, nikoli její vládci a majitelé. K tomu, co nás přesahuje, bychom měli přistupovat s úctou. Křesťané - ale nejen ti - by měli přírodu chápat jako dílo Boží (či evoluce), jako pokorní správci, s obdivem a respektem.



Součástí mravní existence člověka musí být pokorný a spravedlivý přístup k celé existující realitě. Naší povinností jako mravních bytostí je, jednoduše řečeno, férovost ke všem bytostem a k přírodě.

 Proto bychom neměli primárně hledět na ekonomické aspekty. Zvířata si zaslouží naši plnou úctu; pokud už se živíme z jejich těl, měli bychom je chovat v čistém, vhodném prostředí. Velkochovy jsou nemorální, nemorální jsou podmínky na jatkách, nemorální je vnímání zvířat jako věcí, které rozporcujeme na řízky. Nemorální je trápení zvířat, zbytečné pokusy. Nemorální je ničení přírody, kácení deštných pralesů, necitlivá těžba, znečišťování vody a ovzduší. Nemorálně se chová každý, kdo v lese odhazuje odpadky, kdo schválně zašlápne mravence, kdo kvůli zábavě zabíjí živé tvory, kdo zbytečně vykácí krásnou alej či zlikviduje nějaké rostliny.



Je špatné chtít chránit zvířata, ale odmítat ochranu lidským plodům či novorozencům. Stejně je špatné prát se za práva embryí a zcela ignorovat práva ostatních živých tvorů.

David Černý

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

David Černý

David Černý

Budu psát především o etice a bioetice.

Filozof (dle diplomu). Věnuji se především etice, bioetice, právní filozofii, analytické metafyzice, problému personální identity apod. Mezi mé oblíbence patří Aristoteles, Platon, Tomáš Akvinský a mnozí současní filozofové.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy